/Olomouc 25. 10. 22, Galerie Basement/ Chvíli jen tak stojím, kolem mě se dějou věci, ale chodba mlčí. Dlouhé táhlé ticho a přicházející ozvěny kroků. Slunce je vysoko a uvnitř je šero snažící se zakrýt tu prvotní rozpačitost. Přicházejí ze tmy. Čtyři černé klony unisono pochodují proti mně a snaží se vyplnit ten prázdný, syrový prostor. … Pokračování textu #Ladost v igelitce: Syndrom přihlížejícího v kruté realitě nekompromisního podzimu