V andělské symbolice je trojčíslí 222 poselstvím skryté komunikace, která přichází tiše – jako šepot z jiného světa. Objevuje se v hodinách, na náhrobcích, v náhodných číslech kolem nás. Naslouchání a pochopení vzejde z ticha, které voní po mokré hlíně a břečťanu.

S výstavou Barbory Šubrtové a Poli Nagurnaia přicházíme s dvěma odlišnými přístupy k uchopení tak citlivého tématu, jakým je smrt, a k pochopení významu memoriálů.
Z Barbořiných maleb sálá atmosféra schopnosti pečovat, vést a být nehmatatelnou entitou. Vnímání naslouchání jako nezbytné péče – a péče o prostor posledního odpočinku.

Poli se opírá o nedosažitelnost čistého odchodu a rozklad chápe jako přirozený jev cesty odloučení. Co je božské, nemusí být dokonalé – a i přes veškerou péči se vše, jako uschlý
břečťan nad starým hrobem, promění v prach.

Za finanční podpory Olomouckého kraje, Ministerstva kultury, Státního fondu kultury ČR a Univerzity
Palackého Olomouc.